Et quacumque viam dederit fortuna, sequamur

18+ !!!!!!!!! Piráti z karibiku- POMSTA ZRAZENÉHO

24. května 2016 v 21:44 | Maky |  Slash
Je to již nějaký ten pátek, co jsem vám slibovala povídku. Tak jsem jí tedy napsala, ikdyž to není slibovaná chaloupka z cukrové vaty, ale je to slash na téma Piráti z Karibiku, postavy jsou Jack a Will.
Jen pro upřesnění, slash je milostná povídka o homosexuálech, ve které se většinou objevují nějaké ty žhavější scénky....
Tento text jsem ještě nedokončila, ale i tak jí sem dám, protože jsem to zkrátka nevydržela a musela se tím pochlubit. Až zase napíšu další část, hodím jí sem, ale do stejného článku, budu jej tedy takto doplňovat.




POMSTA ZRAZENÉHO

,, Ty nejseš moc spolehlivej, co?"
Will Turner ležel na podlaze a ještě před chvílí si užíval vysněného klidu, dokud ho nějaký mizera z toho stavu tak hnusně nevytrhl. Nebyl však z těch, co by na tohle odpověděli podle představ, či snad vůbec, tak jen zlehka zamručel a znova zavřel oči, aniž by se ráčil otočit a věnovat byť jen krátký pohled příchozímu.
,, Sobče," ozval se znovu ten samý hlas; byla v něm slyšet špetka arogance a hromada zklamání. S Willem to ani nehlo. ,,Vypadni," utrousil nevrle a odmlčel se, na pár vteřin zadržel dech, aby zjistil, jestli bylo jeho přání vyslyšeno a je skutečně už sám, nebo mu někdo stále potichoučku nedýchá za zády. Jenomže tenhle příchozí jakoby byl absolutně hluchý, a tak se z něj odchozí nestal, pro Willa bohužel.
,, Fajn, co sakra chceš? Uvědomuješ si, kolik je hodin, do háje?" optal se stále otráveně.
,, Ale neříkej mi, že si to ode mně nezasloužíš, ty malej slizskej parchante, abych tě poctil svou otravnou přítomností v půl druhý ráno. To sis měl radši lépe promyslet a zhodnotit svý plány. Služba starýho Jacka u křiváka Becketta padla, konec. A takový ubohý budižkničemu mě zpátky nedotáhne, na to vem jed," odpověděl příchozí.
Will se konečně otočil a jeho oči, zvyklé na tmu, se musely přizpůsobit ostrým paprskům světla z lampy, kterou držel podivně vyhlížející pirát. Měl štíhlou, přiměřeně vysokou postavu, zahalenou do pláště temného jak hlubiny oceánu. Na opáleném obličeji měl knírek, bradku a vousy spletené do dvou copánků, které si, nemohouc se dočkat odpovědi, neustále mnul. Jeho tmavě podmalované kaštanové oči útočily na svět uhrančivým pohledem. Ublíženě se díval na Willa a přestože byla noc a kromě něj neměl komu dokazovat váhu své kapitánské autority, měl na svých dlouhých dredech uvázaných kdysi rudým šátkem svůj neodmyslitelný třírohý klobouk. Will věděl moc dobřě, jak nerad si ho sundává, protože bez něj se jakožto kapitán Černé Perly musel cítit neskutečně nahý.
Jack Sparrow.
Will tohohle bukanýra z hloubi duše nenáviděl. Jeden by je mohl považovat za přátele, ale to by musel být jedním z nich, aby pochopil, jak je to doopravdy. Před několika měsíci ho totiž viděl, jak si spokojeně žužlá jazyk jeho milované. Cítil se tehdy tak zrazeně, jako páté kolo u vozu, pro jehož naivitu se vždycky najde to nejstupidnější využítí. A co je mu vlastně po tom, jestli Jacka následně sežral Kraken a jestli náhodou netrpěl v Jonesově říši mrtvých? Vždyť si to přece zasloužil!
,, Jsi stejně hnusnej, jako Jones, a rozhodně se nepovažuj za několo lepšího, než je Beckett," urazil ho Jack znovu. ,, Ty jsi se s nima spřáhnul. Už nejsi ten kluk, za jehož čest bych dal ruku do ohně. A víš, kam patří takoví hnusní zrádci, jako jsi ty?"
Will se ušlíbl. ,, Žeby snad sem?" odpověděl tónem, jakoby byl Jack blbec, a ukázal prstem kolem sebe. Sparrow se povrchně uchechtl. ,, Za mřížě? Kdepak. Basa je oproti tomu, co jsem měl na mysli, ráj na zemi, to mi věř. I Turecký vězení. Ne, já myslel..."
,, Co?" skočil mu Will do řeči. ,, Peklo?"
Jack si vzdychnul. Věnoval mu další z těch podrážděných pohledů, jichž si ten spratek za celou dobu jejich konverzace dle jeho názoru patřičně neužil. Vážně se na něj zahleděl.
,, Kéžby. I Peklo se však můž bát. Zrady určitě."
Will měl pocit, že každou chvílí praskne a existence jeho věčné duchapřítomnosti padne do temných hlubin zapomnění.
,, Hele, koukni, Jacku, je od tebe vážně moc milé, žes mě vzbudil uprostřed spánku v půl druhé ráno, žes mi hodláš dělat tuhle nechtěnou a beztak nezajímavou společnost a nechceš zmizet, ačkoli tě o to žádám a že mi tu prezentuješ tyhle nesmysly. Ale víš, normální člověk touhle dobou spí a já nemám náladu se s tebou bavit. A jestli si to myslel tak, že už bys mě nejradši už nikdy neviděl, fajn, není pro mě problém se sebrat a zmizet, to víš moc dobře. Já si tu celu klidně otevřu sám."
,, Ano, to je možné, že pokusíš páku jako v Port Royal, ale než zjistíš, že máš smůlu, nech mě ti oznámit, že jsem se osobně postaral o to, aby to nešlo. Se schválně podívej," řekl Jack a ukázal, cítíc další ze svých diplomatických vítězství, na panty ode dveří, spojené speciálně tak, aby se dveře nemohly odělit od okolního rámu, do něhož zapadaly.
Turner se se zívnutím otočil zpátky ke stěně, jež mu byla momentálně tím nejlepším přítelem. Jack zareagoval zamyšleným poklesnutím hlavy trochu na stranu, pak pokračoval.
,, Zrádci, jako jsi ty, jsou nenapravitelní. Myslí si o sobě hodně, jsou arogantní a sobečtí. Absolutně neprojevují zájem o skutečnost, že tím mohou ublížit lidem, kteří by se za ně dřív i poprali, bylo-li by třeba. Ale strčit je do Pekla? Moc jednoduché a nanicovaté. No jestli hodláš zdrhnout, prosím, klidně, ať je po tvém, a až se ti povede ty dveře otevřít, volnost je tvá, ale já pochybuju."
Jmenovaný si začal nezaujatě vytvářet pohodlí na zaprášené dřevěné podlaze. Dlouhou dobu neupravenými nehty do ní ryl své abstraktní a naprosto bezvýznamné obrazce, které mu však přišly zajímavější, než samotný Jack. Ten, jako správný ignorant faktu, že ho Will už víceméně neposlouchá, pokračoval ve výkladu.
,, Všechno to, cos navrhoval, je stejně ubohé a bezvýznamné, jako ty sám. Ne. Já vím, jsem taky zrádce, o tom žádná ale sakra, Williame, kloubouk dolů, tys mě trumfnul. To fakt tleskám. No a co ti dva další zrádci, Barbossa a ta tvoje hrdlička, hmm? Víš, přál bych vám, abyste strávili alespoň den v mé kůži, abyste měli právo mě soudit za to, co dělám z těch nejlepších a nesobeckých úmyslů, které ale vy považujete za sprostý zločin. Jste tak slepí. Je mi vás vlastně hrozně líto."
Oba dva zase chvíli mlčeli. Turner otevřel své oříškové oči a pořádně je protočil, protože, jak už se sám zmiňoval, nemínil trpět přítomnost snad nejotravnějšího piráta pod sluncem v tuhle denní dobu. Věděl, že tohle jednou skončí a že minimálně jeden z nich přijde o život. Až bude bitva s Jonesem a Beckettem vyřešena, on bude volný, bude se moct plavit bez jeho nesmrteného komandování, ikdyž by to znamenalo smrt ,,přítele." Na jednu stranu mu bylo docela dobře jasné, že Jacka rozzuří, že ho chtěl společně se Sao Fengem prodat do otroctví. Nicméně takovou reakci nečekal. Domníval se, že ho buďto nechá proplout pod kýlem jako zrádce, nebo ho na místě zastřelí. Ne, že se mu bude plést do soukromí, do kterého by se normálně nedostala ani Elizabeth. Že mu bude líčit, jak moc mu tím ublížil, o čemž Will upřímně pochyboval, neboť slavný kapitán Jack Sparrow přece jen tak tyhle city neprojevoval, dalo-li by se to tak i nazvat. Kdykoli se přihodilo něco podobného v minulosti, on zachovával vždy jen kamennou tvář. Případně se laškovně usmíval, to mu bylo podobné. Ale tohle na něm nikdy nepoznal.
Během procesu jeho hlubokého zamýšlení si ani nevšiml Jacka, který stačil otevřít mříže, sednout si za něj do tureckého sedu a vrhat na něj stín zloby. Zareagoval až ve chvíli, kdy si uvědomil, že mu někdo dýchá na záda, tentokrát už doopravdy. Prudce se otočil a otráveně zamručel. To už ale snad nemyslí vážně! Pirát se nad ním nadkláněl a dělal, že toho, že by svého společníka jakkoli obtěžoval, si není vědom.
,, Tak ty nepřestaneš, co? Posledně sis mě držel dva metry od těla," odsekl William a s dávkou námahy se posadil a hleděl Jackovi do tváře. Chtěl ho praštit, ale jeho naprosto zkamenělé ruce mu to nedovolily. Udělal si tedy na podlaze pohodlí a počkal si na Jackův další čin.
Jack, hrajíc si s jedním z copánků, které si upletl z vousů, nasadil vážný pohled a začal další část jejich debaty.
,, Chci ti dát šanci si to napravit. Ale bude to buďto teď, anebo nikdy. Víš snad dobře, že jestliže si vybereš druhou možnost, už ti to nesmáznu, že jo?"
,, Fajn, odpustíš mi to, když se omluvím, hmm? A necháš mě pak na pokoji?"
,, Omluva? Promiň, ale ta tvoje snaha je neskutečně laciná."
,, Tak mi teď aspoň dopřej klid, jo?"
,, Zamítá se, zkoušej to dál."
,, Co po mě vlastně chceš?"
Jack se pousmál.
,, Tebe. Chci tebe. Jednou jedinkrát, toužím po všem, co mi dokážeš dát. Vím, že je to docela šok, ale věř mi, chci tě. Já ti to musím dát najevo, tak.
Will se na něj podíval znova nechápavě, než mu to došlo. On se s ním chce vyspat!
Jack pohled skopil a Will mohl vidět snad nejúpřimnější pohled za celou tu dobu, co ho znal. Byl ustaraný, unavený, slabý ze všeho toho napětí, ze všeho očekávání, kdy přijde chvíle uvolnění, jak mu to řekne. Jack si začal brblat pod knírek, ale bylo naprosto jasné, že s ním stále komunikuje a že jeho slova patří kovářovi.
,,Potřebuju tě. Tak mi, prosímtě, pomoz. Jsem tu sám. Gibbsovi je marné něco vysvětovat, raději ho nechám v domění, že je svět v pořádku, ikdyž není. A bolí to. Hodně. A tys mě vlastně zradil nejmíň. Jsi jediný, koho tu mám."
Will Turner si všiml malinké slzy, která Jackovi stékala po tváři.
,, Pomoz mi, Wille. Osvoboď mě od té temnoty, co mě obklopuje. Bojím se. Ale vážně, beze srandy."
A měl pravdu. Byl to šok. Will překvapením ani nedýchal. Cítil potřebu mu vyhovět. Sáhl mu po levé ruce, stáhl mu rukáv a kousek odtrhl, Jack neprotestoval. Ochranářsky mu slzu otřel. Jack mu poprvé dovolil se dotknout jeho obličeje.
Will mu slzu utřel do nažloutlé, dříve pravděpodobně bílé látky. Začal zaujatě zkoumat barvy té věci. Byla tam převážně žlutá, až lehce nahnědlá. Pak šedivá a s trochou nadsázky i jakási bílá. Prohodil ten kus hadru a chytil ho zespod na straně, již si už prohlédl. Jack ho sledoval. Když viděl, jak kovářovy oči šmejdí po celém povrchu, začal v duchu panikařit. Co když mu na to příjde?
Jackův bývalý rukáv skrýval jestě jednu barvu, rudou. Ta jako pečeť lemovala malý kousek okraje.
,, To není nic. To jsem jen... kuchal rybu," vyhrkl kapitán rychle. Neúspěšně se však snažil předejít tomu, čemu vyhnout se nedalo.
Will znova šáhnul po jeho ruce, ale dočkal se pouze ucuknutí. Až nyní si začal uvědomovat vážnost situace.
,, Víš, že ti nechci ublížit. Podej mi tu ruku, prosím. Já ti pomůžu, slibuju ti to na svou smrt."
,, Nechápeš to? Bolí to. Není to bolest jako od rány pádlem, tahlecta je skutečná. Že je pod povrchem, to jí jen oslabuje. Nevím, co se stane, až jí odhalím světlo světa."
,, Věř mi. Prosím. Jen to si teď přeju. Jacku, kamaráde. Notak. To zvládneš. Podej mi ji ."
Jack konečně poslechl.
Jeho přítel ho chytil o otočil mu ruku dlaní vzhůru.
Přesně, jak si myslel.
Jack měl na zápěstí rány, které mohl způsobit jedině nůž. Nemohl mu je ale způsobit někdo jiný, nevypadaly na to. Will nadzvedl obočí, když si uvědomil, že tohle si Jack způsobil sám. Nevěřícně se mu zahleděl do očí, ale pirát pohled sklopil a raději nic nekomentoval. O tomhle mlčel dokonale.
Jack se řeže.
Ne, že by od něj nějaké to překvapení nečekal, ale tohle by ho nenapadlo. Mohl na to říct cokoli, od vyjádření soucitu po znechucení. Jack na tom byl očividně dost zle. Najednou ho Will už nebral jako nechutného piráta, špinavého a pochybného. Vždyť je to anděl uvězněný v lidském těle, co neunáší zlo a temnotu v pozemském světě, a přestože ví, že tím své tělo, schránku, která mu poskytuje jistou ochranu, neuvěřitelně zdevastuje, snaží se dostat ven. Ale možná právě o to mu jde. Možná pro něj znamená spíše vězení, kdy se duše nemůže pohnout, projevit se a být volná a kdy bolest, kterou si vytrpuje tělo, si musí vytrpovat i duch, který má ještě další hromadu vlastní bolesti.
,, Omlouvám se, " řekl Jack, ,, nechtěl jsem ti tím způsobit další starosti, vím, že toho máš až po krk."
,, Jacku.. Jacku...já.. nevím, co na to říct. Teda, nečekal jsem to. A... jak dlouho už to děláš, jestli to teď není ode mě nevhodné?"
,, Týden, dva. To si nejsem jistý. Vím, že jsem začal pár dní před tím, než jste pro mě přijeli. Ale to jsem si jen tak na zkoušku říznul do prstu. Co jsem tady, je to stále horší a horší."
Jack si nervózně mnul ruce.
,, Wille, pomoz mi, prosím. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Já to jednou přeženu, jestli něco neuděláš, a žádám tě, pomoz mi to zastavit. Mám strach, že si jednou ublížím tak moc, že už to nezvládnu. Že se zabiju."
Will ho nepřestal sledovat. Začínal si uvědomovat, co teď Sparrow vlastně dělá. Odhaluje mu své skutečné já. Ne tu slupku, tu aroganci, nesnesitelnost, ale jádro, malého nevinného kluka, co se snaží proplout životem tak moc, že ho to přivádí na oltář smrti. Kluka, který se bojí, že prohraje sám se sebou, a který nese mimo to své i břemena jiných. Will asi pět minut nic neřekl, nedokázal to.
Jack se začal zvedat. ,, Mlčíš. Věděl jsem, tušil jsem to, že mi nebudeš schopen pomoct. Tak mi promiň, že jsem sem lezl. Víckrát tě obtěžoval nebudu. "
Jack byl v mžiku u dveří od cely a začal je zavírat. Will se za ním ale rychle rozeběhl a zabránil mu v tom.
Vzájemně se zahleděli do očí. Jack do mírných a chápavých očí kováře, Will do Jackových očí, propletených nitkou bolesti.
Will vzal Jacka jednou rukou za bradu, druhou ho objal.
,, Nechci slyšet žádný protesty," dodal laškovně a usmál se. Jack mu úsměv opětoval. Kdo by to do něj řekl, že je to taková koketa? Jack teda ne. A to si myslel, že ho zná.
Will se trošičku sklonil a Jacka políbil. Jazykem nejdříve prozkoumal rty, následně šel hlouběji, ponořoval se do jeho úst a objevoval každý záhyb, každou i sebemenší skulinku. Proplétal jej s tím Jackovým; bojovali spolu o nadřazenost.
Pak se odtáhl. ,, Věděl jsem, že mi budeš věřit."
Sparrow nerozvážně rozhodil ruce. ,, Jestli věřit, to si nejsem jistý. Ale znáš mě přece. Jsem zvědavej. A mimochodem, chutnáš skvěle," rozplýval se, provokativně si olízl rty, sám se při tom díval na ty Willovy.
Will zopakoval polibek. Cítil sice neomylný zápach jakoby z kravího zadku, ale jakmile byl jazykem v Jackově puse, nepříjemný odér se změnil na hřejivou chuť rumu, možná i nějakého jiného alkoholu, který v něm vzbuzoval čím dál tím větší vzrušení.
Jack vcucnul Willův spodní ret a pomalu jej táhnul, ruce mu položil na hrudník a osahával si jeho pevné tělo. Will se vzrušeně kroutil. Pak mu věnoval pár menších polibků na bradu, přešel ke krku, pak postupně až k ramenům. Vrátil se k hlavě, dal mu menší pusu jen tak letmo na rty, najednou se přes tváře dostal k uchu, olízl ho, jemně ho chytil zubama za lalůček a nepatrně ho stáhl dolů. Pak ho znova olíznul, naposled, než se vrátil zpátky a zahleděl se, už snad posté, do vstřícných očí svého přítele.
Kovář už na nic nečekal. Rukama, které držel na jeho ramenech, sjel klidně dolů, pomalu, aby si užil každý Jackův pevný sval. Možná tomu pirátovi bylo třiačtyřicet, a jemu dvacet, ale věk je jen číslo, což jeho dokonale vypracované tělo dokazovalo naprosto bezdebatně. Pokračoval dolů přes břicho, pupík, věnoval mu celou svou pozornost. Na koneččích prstů ucítil lem Jackovy košile. Sklouzával dál. Willova ruka se od pirátova těla dostala mezi jeho nohy. Dráždivě tam Jacka sevřel, přesto se mu nepřestával dívat do očí.
,, Jacku, mám pokračovat? Nedáváš na sobě znát, jestli to chceš."
,, Po ničem jiném tolik netoužím," zněla odpověď.
,, Wille?"
,, Hmm?"
Jack se mu vrhl kolem ramen.
,, Děkuju."
Následoval polibek. Will si dál hrál s jeho rozkrokem, než mu ty kalhoty rozepl a otevřel bránu slastí, jaké ještě nezažil.
Polehounku přešel z porvrchu plátěných kalhot na chladivou kůži. Zlehka jí prsty projížděl a objevoval neobjevené. Jack jen naprosto odevzdaně vzdychal, protože jen toho byl v tuhle chvíli schopný. Will mu kalhoty stáhl ještě více, ke kolenům. Osahal si jeho silná stehna, ale okamžitě zase přešel nahoru, jako správný hladový, a lehce zmáčkl Jackova plná varlata.
Jack cítil, jak mu jeho malý kamarád začíná tvrdnout. Will jej objal celou dlaní a začal s ním pohybovat dopředu a dozadu. Pirát se slastně usmíval, toto potřeboval.
,, Williame Turnere, " prohlásil přerývavě, ,, obávám se, že se z vás jednou stane profesionální kurva... o bože... sakra..."
,, Klid, ať už kurva nebo něco jiného, vždycky ale tvoje, ne snad?"
Turner se lacině usmál a vytasil na Sparrowa zářivě bílý chrup. Jack to vzal jako nabídku, výzvu k další vzájemné potyčce jejich jazyků.
Kovář začal klesat dolů. Při cestě stačil zbavit piráta všech zbraní, kabátu a smradlavé vesty, což mu bylo velikou překážkou. Najednou se jeho obličej ocitl tváří v tvář Jackově vzrušené chloubě. Možná by mu to jindy znělo nechutně, ale ten zatracený intrikář ho dokázal přesvědčit o požitku, který jim takový čin přinese.
Špičkou jazyka olízl jeho naběhlý žalud. Navlhčil celý jeho povrch pečlivě, velmi starostlivě, jakoby zaléval květinu, která to má za pět minut dvanáct.
Vzal si jeho penis hlouběji do úst. Jeho chuť mu byla překvapivě velmi příjemná.
Jack zasténal, když se v jeho puse začal pohybovat.
Will olízl i jeho vejce a jedno po druhém vcucnul. Hrál s s kapitánovým údem, jakoby mu patřil, jakoby byl malé dítě, které si vysloužilo novou hračku. sál ho, olizoval, cucal a všechno možné, navzdory obecnému názoru na hygienu a podobné v tuhle chvíli nesmyslné a neřešené záležitosti. Nestyda to jeden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuro. Kuro. | 5. června 2017 v 15:53 | Reagovat

Ohh, konečně jsem našla nějakou "čerstvou" povídku na Piráty! A i když preferuji více ship Sparrbossa, tak takhle povídka se mi líbila. Jen v tom pokračuj :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama